Janžurová, Borová - Klavírní školička

Autor: Zdena Janžurová - Milada Borová. Klavírní školička pro nejmenší děti (4-7 let) vznikla na základě dlouhodobé výchovné práce s dětmi předškolního a raně školního věku. Od samého počátku přibližuje hudbu
prostřednictvím toho, co dítě zná, a je netradičně koncipována na základě hry podle sluchu. Opírá se o rytmické projevy dítěte spojené s říkadly a popěvky. Tím též přispívá k zachování tradice říkadel a lidových písniček. Snaží se děti tvořivě a poutavě uvést do světa hudby. Hravou činností chce v dětech probudit jejich hudební cítění, navodit sluchovou a rytmickou představivost, rozvíjet hudební paměť i tvořivost. A to vše v jednotě se zvládnutím základních prvků klavírní hry. Vychází z přirozené dětské
zvídavosti, radosti ze zvuku, znějících tónů a jejich barevnosti. Dítě pozoruje, poslouchá a napodobuje to, co slyšelo nebo vidělo. Stejně tak, jako se malé děti učí nejdříve mluvit a poté číst a psát, dítě začíná hrou podle sluchu, místo aby začínalo hrou z not. Vzniká tak spojení sluchové představivosti a zvuku vytvořeného na klaviatuře.
Klavírní školička se snaží dítěti přiblížit toto učení co nejzajímavěji, k čemuž slouží také ilustrace. Dítě si už při poslechu notový zápis prohlíží, zpívá písničku nebo skladbičku, a upevňuje tím sluchovou představivost, určuje směr pohybu melodie nebo charakter hudby.

1. Hra podle sluchu:
Radost z vlastní hry umožní dítěti setrvat u klavíru delší čas, a prsty a ruka se mu tím rychleji vycvičí. Nej důležitější je naučit dítě poslouchat a tvořit tón. Proto zpočátku posloucháme s dětmi ticho (později
jej využijeme i při poslouchání pomlk), abychom v nich probudili základní vnímání a koncentraci. Dítě nám říká, co slyší, například štěkání pejska, jedoucí auto, dětský smích nebo zpívajícího ptáčka. Tuto představivost mají snad všechny děti, a kdyby snad dítě přece jen zpočátku nevědělo, pomohou mu ilustrace, kterými je Klavírní školička bohatě doprovozena.

2. Rozvoj rytmického cítění: K rozvoji rytmického cítění a k jeho procvičování Klavírní školička využívá
rytmické ozvěny, hru na rytmizované otázky a odpovědi a rytmizovaná lidová říkadla. Dítě hraje podle sluchu, napodobuje učitele a učí se vnímat sudé a liché metrum.

3. Rozvoj melodického cítění:
Dalším krokem jsou melodické ozvěny v rozsahu malé tercie. Autorky v nich využívají všechna slova a říkadla, která děti rytmizovaly v hrách rytmických. Například voláme na děti {Evičko, Lukáši), na maminku, inspirujeme se obrázky, např.: chundelatý pejsek, červený šašek. Postupně autorky přecházejí k melodizované hře na otázky a odpovědi a k melodizaci říkadel. Tato cvičení jsou náročnější a nadále se v publikaci objevují v různých obměnách.

3. Od hry podle sluchu ke hře z not:
Klavírní školička se opět snaží dítěti přiblížit toto učení co nejzajímavěji, k čemuž slouží také ilustrace. Dítě si už při poslechu notový zápis prohlíží, zpívá písničku nebo skladbičku, a upevňuje tím sluchovou představivost, určuje směr pohybu melodie nebo charakter hudby.

4. Počátek hry z not, praktický nácvik:
První setkání s notovou abecedou Klavírní školička uvádí na straně 42, kde se děti učí poznávat houslový klíč a notovou osnovu podle obrázku. Houslový klíč i notová osnova a noty jsou psány velkými symboly, na rozdíl od ostatního textu.

5. Hra každou rukou zvlášť a oběma rukama dohromady:
Se hrou každou rukou zvlášť se děti seznamují od počátku a všechna cvičení jsou této hře přizpůsobená. Klavírní školička plynule postupuje od hry zvlášť ke hře oběma rukama dohromady přes hru rozdělenou mezi obě ruce, kdy melodie přechází z jedné ruky do druhé. Navazováním jedné ruky na druhou dítě získává představu o hudební frázi, směru melodie a učí se hrát různá dynamická odstínění. Dále Klavírní školička postupuje ke hře dohromady různými druhy doprovodů formou dvojhmatů, dudáckou kvintou, doprovodem na základních tónech toniky a dominanty.